Dějiny farnosti úzce souvisí s dějinami města. Jak již bylo uvedeno, nejstarší zmínka o duchovní správě a o Lipníku vůbec pochází z roku 1238, kdy je na listině podepsán farář lipenský Valter, bývalý dvorní kaplan markraběte moravského Přemysla. Další zprávy o lipenské faře jsou až z roku 1378, kdy je v obdarování města od Lacka z Kravař zmínka o kněžských rolích. Ze dne 8. prosince 1406 pochází dále listina, dle níž Boček z Labut založil kapli Zvěstování P. Marie při lipenském kostele a při ní učinil nadaci pro lipenského kaplana Mikuláše z Hulína a jeho zástupce. Odkázal jim k tomuto účelu statek v Tučíně s polnostmi, lesy a výnosy z nich. Aby farář nebyl touto nadací zkrácen, dal i jemu statek v Podolí s poli a lesy s podmínkou odsloužení určitého počtu mší týdně, placení žákům a opatřování rochet pro ně. Tato podmínka platila i pro kaplana.
Roku 1400 je jmenován farář Ambrož, roku 1409 Mikuláš. O kostele z této doby je známo pouze to, že byl gotického slohu. V roce 1464 byl pořízen velký zvon sv. Jakub se starobylým gotickým nápisem.
K duchovní správě tehdy patřila Hůrka (Horecko), Loučka, Slavkov; Bohuslávky patřily do Oseka.
V původně katolické farnosti je už v polovině 15. století doloženo husitství. Páni Helfštýnského panství se od roku 1427 hlásili k utrakvismu a jak bylo tehdy obvyklé, poddaní se museli svým náboženským vyznáním přizpůsobit. Od této doby se v městě rozšiřoval utrakvismus, počátkem 16. století zde sice byl ještě katolický farář, Vilém z Perštejna však již roku 1510 zaručil měšťanům, že fara bude obsazována jen utrakvistickými faráři, vyhradil si však právo postavit v Lipníku i katolický kostel nebo klášter. Za Viléma z Perštejna (před rokem 1500) vznikla v městě náboženská obec Českých bratří, v 16. století je zde mimoto silné zastoupení staroutrakvistů, kteří převažovali, a luteránů.
Největší rozvoj Jednoty bratrské byl za pánů z Ludanic. Od roku 1540 se v Lipníku konaly bratrské synody (1558, 1589, 1591). Petr Vok z Rožmberka na žádost své manželky Kateřiny z Ludanic potvrdil roku 1585 bratřím konfesi z roku 1535, držení sboru včetně polí a luk, vysadil obydlí kazatele, chudobinec, hřbitov a školu. Bratřím povolil provozování řemesel bez nutnosti vstupovat do cechů, volně prodávat zboží na trzích, odkazovat majetek, osvobodil je od robot, poplatků, hlásek apod.
Luterský farář je doložen již roku 1565. Po nástupu Bruntálských z Vrbna je preferována luterská strana. Roku 1594 Hynek starší Bruntálský z Vrbna vypudil bratrského faráře a biskupa Pavla Jesena a podporoval jen luteránského faráře. V tomto roce dal správu kostela městu s podmínkou dosazování farářů augsburské konfese. V letech 1609-1618 je v Lipníku luterský děkan. Jiří Bruntálský z Vrbna založil roku 1613 německou luterskou školu, kterou roku 1615 připojil k české městské škole.
Počátkem 17. století měli čeští luteráni farní kostel, němečtí kostel sv. Trojice a bratří Bratský sbor. Návrat katolíků do města je spojen se jménem kardinála Františka z Dietrichsteina. Ten vypověděl roku 1622 všechny nekatolické duchovní a povolal do Lipníka jezuity. K farnosti lipenské tehdy náležely tyto obce: Hlinsko, Lhota, Kladníky, Týn, Slavkov a Loučka. 2. srpna 1622 přišli do města dva příslušníci řádu, Jan Drachovský, který byl jmenován lipenským děkanem, s dalším spolubratrem. Protože fara byla neobyvatelná, bydleli zpočátku na zámku v Hranicích odkud denně do Lipníka docházeli.
Po příchodu jezuitů bylo na celém panství jen pět katolíků a ti byli cizinci. Pouze tři osoby bratrského vyznání se z města vystěhovaly, ostatní se vrátili k původnímu katolickému vyznání. Velmi tomu napomohla obrovská obětavost kněží v době moru, který město postihl roku 1623. Zemřelo tenkrát přes 800 lidí. Kněží všechny navštěvovali, podporovali chudé, pomáhali nemocným.
Když 6. června 1623 kardinál Dietrichstein navštívil Lipník, vyšli mu otcové jezuité s velkým zástupem lidí vstříc. Jezuité po splnění svého úkolu 5. května 1624 odcházeli z města a předali duchovní správu Ondřeji Štefanidovi.
Kardinálu Dietrichsteinovi záleželo na utvrzení katolické víry ve městě, hlavně u mládeže, proto vyjednal se zakladatelem řádu piaristů sv. Josefem Kalasanským, příchod tohoto řádu do Lipníka. Dne 31. října 1634 přišlo do města devět piaristů. Dostali k užívání bývalý bratrský sbor. Kostel byl upraven pro katolické obřady a zasvěcen sv. Františku Serafínskému. Brzy po jejich příchodu byl Lipník postižen vpádem Švédů a piaristé se museli ukrýt na Helfštýně a po dobu třicetileté války byl kostel i klášter upraven jen provizorně. Teprve po roce 1650 se mohli plně věnovat své práci, stavitelské i školské. Piaristé zůstali v Lipníku do roku 1884, tedy 250 let, a na dobu svého působení zde zanechali nesmazatelné stopy. Působila tu řada osobností své doby a také studovalo mnoho významných žáků z nichž je jistě nejznámější Gregor Mendel, objevitel genetických zákonů.
Z množství kněží, kteří působili ve zdejší farnosti, je třeba vyzdvihnout lipenského rodáka, Jiřího Balšánka. Nastoupil svůj úřad roku 1686 a během svého působení vybudoval mnoho církevních staveb. V roce 1693 postavil kapli sv. Barbory, rozšířil kapli P.Marie, nechal postavit mariánský sloup na náměstí. Je také původcem kaple sv.Josefa u pošty (1695), vedle ní postavil chudobinec sv. Alžběty a věnoval mu na provoz pole i peníze. Další jeho stavbou je kaple sv. Petra na hřbitově (1698). Přes všechnu svou dobročinnost měl i spory s městem a panskými úředníky. Zemřel v roce 1707 v 63 letech.
Další významnou událostí v dějinách farnosti bylo zřízení nemocnice v roce 1898. Nemocnici postavila na své náklady obec a ošetřovatelkami byly ustanoveny sestry sv. Karla Boromejského.
Jak je všeobecně známo, nebyla ve dvacátých letech situace katolické církve v Československu příliš dobrá. Mnoho věřících přešlo do nově vzniklé církve československé husitské. Také z tohoto důvodu byly v roce 1921, od 19. do 27. března, jezuity uspořádány svaté misie s velkým ohlasem.
Ve dvacátých letech byl kostel sv. Jakuba ve velmi špatném stavu, proto byla v roce 1926 provedena důkladná oprava. Ve stejném roce byla opravena také kaple sv. Petra na hřbitově a v následujících letech pozlacena socha P. Marie na náměstí, opravena socha sv. Jana Nepomuckého u kláštera a všechny kříže ve městě.
Během devatenáctého a dvacátého století se v Lipníku opět vystřídalo mnoho kněží. Za působení P. Floriana Mrázka, který zemřel 4.1.1933, z farnosti vyšla řada kněží, z nichž většina zde měla i svou primici.
Administrátorem po smrti P. Mrázka se stal P. Jaroslav Izák, který zde už rok a půl působil. Dne 3. května 1934 byl jmenován nový kněz, P. Josef Hulva, P. Izák odešel na odpočinek.
Ve třicátých letech byla opravena farní budova, v kostele opraveny a opatřeny elektrickým pohonem varhany, položena dlažba v obou kaplích, opravena ložiska zvonů. Tyto a mnohé další investice ve farním i klášterním kostele by nebyly možné, pokud by finančně nepomáhali různí občané města. Největšími dobrodinci byli průmyslník pan František Wawerka a hraběnka Althanová, po její smrti syn Dr. Michal Karel Althan.
Další zdařilé misie za vedení otců jezuitů byly konány v roce 1935, účastnilo se jich velké množství farníků.
V roce 1936 se rozpoutala diskuse, zda by se neměla kaple sv. Josefa odstranit, protože kaplanka překážela automobilové dopravě. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a ze sbírek farníků a příspěvků dobrodinců byla kaple, nejprve zevně a pak i uvnitř, opravena.
Další významnou událostí bylo postavení a slavnostní otevření Katolického domu, které se konalo 12. září 1937.Velký úspěch měla zejména kavárna, která byla první v Lipníku.
V roce 1938 byly opraveny zvony Michal i Jakub na náklady pana Františka Wawerky. U zvonu Michal byly dány nové osy a ložiska, u zvonu Jakub nové ložisko.
Ve stejném roce zemřela dlouholetá a oblíbená představená sester boromejek z všeobecné nemocnice sestra Marie Agatonie Wyrwolová.
Na září 1938 bylo plánováno biřmování a oslavy 700 výročí trvání farního kostela sv. Jakuba a duchovní správy v Lipníku nad Bečvou. Vzhledem k politické situaci byly oslavy nejprve odloženy na pozdější dobu. Bohužel došlo k mobilizaci a v listopadu náhle zemřel biskup Jan Stavěl, takže se nakonec nekonaly. Byla vydána pouze brožura P. Jaroslava Izáka o lipenském kostele a duchovní správě.
V následujícím roce byly provedeny nákladné opravy interiéru kostela.
Za války se nesměly konat průvody městem k různým slavnostem, ustaly poutě na nejbližší poutní místa. Byly problémy se zatemněním, koncem války byly časté poplachy, proto byly omezeny i bohoslužby. Těžká doba však přivedla do chrámu i ty věřící, kteří se již kostelu leckdy vyhýbali. Bohoslužby i různé pobožnosti byly hodně navštěvovány. Po osvobození byla 1. a 2. července děkovná pouť lipenské farnosti na svatý Hostýn.
Během války byl vězněn lipenský farář, P. Josef Hulva. Byl zatčen hned 1. září 1939, jako rukojmí vězněn nejprve v Dachau, potom v Buchenwaldu. Vrátil se 17. května 1942, ale už 15. října 1942 byl dán na trvalý odpočinek, který trávil v Drahotuších.
Vedení farnosti bylo svěřeno P. Janu Španělovi, kaplany byli P. Václav Špunda a P. Jan Bombera. Během války zde byly také primice novokněží. Ještě v roce 1938 měl primici P. Stanislav Jurečka, salesián, pak P. Ferdinand Bílek (1940) a P. František Jurečka, salesián (1941).
V letech 1943-1950 se lipenským farářem stal P. Josef Beneš, rodák z Nových Dvorů, který zde působil i později, 1969-1972. Po osvobození chtěl uvolnit místo P. Josefu Hulvovi, ale ten na radu lidí obeznámených dobře se zdejšími poměry, odešel jako farář do Vnorov.
Za války byly také v Lipníku rekvírovány zvony. Naštěstí zvon Michal i Jakub byly natolik historicky cenné, že zůstaly. Všechny ostatní zvony z kostela sv. Františka, kaplí sv. Josefa a sv. Petra i Barborka byly odvezeny. Z odebraných zvonů se do farnosti vrátila pouze Barborka a zvonek z Bohuslávek.
P. Beneš se zapojil ještě před osvobozením do práce revolučního místního národního výboru za stranu lidovou. Bylo to nutné, byla to jediná nesocialistická strana v místě i okrese.
Ještě v roce 1945 začal boj o kostel sv. Františka, o který měla zájem církev československá. MNV jim byl velmi nakloněn, pouze rázný právní zákrok farářů způsobil, že v roce 1946 jednání utichla.
Ve farní kronice je zmínka o farní Charitě. Ta konala měsíčně sbírky na své potřeby, okresní Charita každý měsíc svolávala charitní důvěrnice k organizačním poradám. Okresní Charita s ošetřovatelskou a zdravotní službou v rodinách a farní charita zde působily i v roce 1947.
Rozvíjel se také spolkový život. Profesor náboženství, ThDr. Vladimír Kryštofský založil Studentský kroužek. V prosinci 1945 se k životu hlásila místní orelská jednota, i když v celém státě se vedl boj za jednotnou tělovýchovnou organizaci. P. Bombera byl do jara 1946 členem Svazu české mládeže, kam byl delegován za organizaci Junák. V té době však už bylo jasně vidět, že SČM je ovládaný komunistickou mládeží. Také Sokol se výrazně přikláněl k marxismu.
V roce 1946 uspořádala duchovní správa sérii přednášek na téma Křesťanství a dnešek. Jedním z přednášejících byl Dr. Josef Hlouch.
26. května se konaly volby do Národního shromáždění a podle jejich výsledků bylo upraveno i zastoupení stran na MNV. V Lipníku vyhrála volby strana lidová před komunisty, sociálními demokraty a národními socialisty.
5. července 1946 měl ve farním kostele primici P. Eduard Langer, salesián.
V prosinci se konaly pod vedením P. Aloise Galatíka, T.J, misie, které však nesplnily očekávání.
Po odsunu německých obyvatel připadla lipenským kněžím také správa Slavkova, kam dojížděli i v roce 1947. V těchto letech tzv. dvouletky 1947-1948 také začaly potíže se slavením církevních svátků, které připadly na všední dny – např. Zjevení páně, Nanebevstoupení Páně, Boží Tělo.
Mimořádnou slavností byly Svatovojtěšské oslavy u příležitosti 950. výročí světcovy smrti, které se konaly 9.-12. května 1947 pod záštitou Místního národního výboru. 12. května, při svém putování Čechami a Moravou, byly i do Lipníka přivezeny ostatky (lebka) sv. Vojtěcha.
V říjnu 1947 umírá P. Jaroslav Izák.
Koncem března 1948 je jmenován nový olomoucký metropolita (v březnu 1947 zemřel Dr. Leopold Prečan) Dr. Josef Karel Matocha. Protože se k moci dostali komunisté, byla veškerá politická činnost a členství v politických stranách kněžím biskupy zakázaná. Také P. Beneš opustil svou činnost ve správě města. Byl zastaven katolický tisk a vydávaní katolické literatury.
Velmi citelně byla duchovní správa postižena odchodem sester boromejek ze zdejší nemocnice. Sestry dostaly výpověď 30. listopadu a v následujících dnech z města, po padesáti letech činnosti, odešly.
V červnu 1948 opět začal boj o kostel sv. Františka, ale protože nešlo právo katolické církve na něj napadnout, koupila církev československá bývalou synagogu.
V květnu 1948 byl farní úřad vyzván, aby předložil soupis zemědělského nemovitého majetku k výkupu ve prospěch státu. V červnu byly soupisy předloženy a MNV rozhodl vykoupit veškeré pozemky bez respektování práva ponechat každé právnické osobě 1 ha půdy.
V letech 1952 – 1969 měl na starosti duchovní správu P. Jan Vávra. Kronika o těchto letech mlčí.
24.7.1950 byl zajištěn a odvezen do Želiva P. Josef Beneš, kde zůstal do května 1952. Po propuštění působil v Medlově u Uničova, od 1.8.1969 do 31.8.1972 je opět v Lipníku nad Bečvou. Ve svém prvním kázání děkuje svému zástupci P. Vávrovi za dlouholeté vedení farnosti.
V listopadu 1969 začaly opravy v kostele sv. Františka, na jaře 1970 pak kaple sv. Josefa. Začala pracovat schola a chránový sbor pod vedením dirigenta p. Vetešníka a varhaníka p. Vašíčka.
Poprvé od roku 1949 začala příprava na sv. biřmování, které pak proběhlo 31.května 1970. Byl to velký den pro lipenskou i okolní farnosti. Biřmoval kapitulní vikář P. Josef Vrana. Biřmování proběhlo ve třech kolech, nejprve při mši sv. v 8.00 hodin dospělí z Lipníka nad Bečvou, při další mši svaté v 10.00 hodin lipenská školní mládež a biřmovanci z Oseka nad Bečvou a konečně odpoledne ve 14.00 hodin biřmovanci z farností Jezernice, Podhoří a Loučka.
Do života byly také postupně uváděny liturgické úpravy, o kterých rozhodl II. Vatikánský koncil. V roce 1970,den před Zeleným čtvrtkem, byla poprvé sloužena mše svatá tváří k věřícím na novém obětním stole, v květnu pak byla odstraněna mřížka a postaveno podium pod obětní stůl.
Život ve farnosti v následujících letech probíhal v rámci politických reálií. Působil tu už i dříve salesián P. Rudolf Chudárek. Protože mu byl odebrán státní souhlas s výkonem kněžské činnosti, pracoval v TOSu, ke kněžské práci se vrátil až po svém odchodu do starobního důchodu.
1.9.1972 přišel do Lipníka P. Jan Szcurko. Během sedmdesátých a osmdesátých let se snažil udržet farnost živou. Probíhaly různé opravy, ale i výuka náboženství, příprava dětí ke svátostem a další duchovní život. V červnu 1986 proběhlo v Lipníku nad Bečvou sv. biřmování.
Koncem osmdesátých let se situace poněkud uvolnila. Byla vyhlášena celostátní akce k Miléniu sv. Vojtěcha „Desetiletí duchovní obnovy českého národa“ v letech 1988 –1997, do kterého se zapojila také naše farnost. Každý rok byl věnován určitému tématu. V roce 1997 začala také tříletá duchovní příprava k Velkému jubileu 2000, která se svým prvním rokem překrývala s posledním rokem Desetiletí duchovní obnovy českého národa.
Po listopadu 1989 se práce ve farnosti mohla rozvíjet úplně jiným směrem. P. Jan Sczurko odchází k 1. 3. 1990 do důchodu, později, od roku 1994 pracuje v Oseku nad Bečvou a Dolním Újezdě. V Lipníku slouží každý všední den ráno mši sv. v kapli sv. Josefa.
1. 2. 1990 přichází do naší farnosti P. Karel Jašek, salesián. Jeho velkou snahou je zapojit farníky do aktivní práce ve farnosti. Začala pracovat farní (pastorační) rada, složená z volených zástupců farnosti, která se schází jednou měsíčně. Ožila fara, kde se začaly pořádat různé společenské akce. Začaly se slavit hody, bylo a je pořádáno množství akcí pro všechny věkové skupiny. Jmenujme kromě hodů, alespoň dětský karneval, svátek matek, jedenkrát měsíčně setkávání starší generace, sv. Mikuláš a různé další. Z oblasti náboženského života je třeba vzpomenout pravidelné „duchovní obnovy“, které probíhají v postní době na faře.
Velkou radost prožívala celá naše farnost v červnu 1996, kdy byl vysvěcen na kněze P. Petr Wnuk a následně zde sloužil svoji primiční mši svatou. Byl to první novokněz z farnosti od roku 1946, kdy byl vysvěcen P. Eduard Langer, salesián.
Další velkou událostí bylo Milénium sv. Vojtěcha v září 1997, kdy opět putovaly po celé zemi světcovy ostatky. Slavnosti v Lipníku se účastnil otec arcibiskup P. Jan Graubner.
V roce 1998 bylo ve farnosti opět biřmování, které uděloval otec biskup P. Josef Hrdlička.
Každoročně je pořádaná pouť ke sv. Anně na Horecku a pouť ke kapličce P. Marie Na Spravedlnosti. Farnost se také každým rokem účastní diecézní pouti za obnovu rodin a nová kněžská a řeholní povolání, na kterou nás vždy zve otec arcibiskup.
Již po několikáté se také konala slavnost Božího Těla mimo kostel. V blízkosti kostela jsou umístěny čtyři oltáře, u kterých se slavnost koná.
Nelze také opomenout tři návštěvy svatého otce Jana Pavla II. V naší zemi v uplynulém desetiletí. Každé z nich se z naší farnosti účastnila řada věřících.
V červenci 2003 je dosavadní farář P. Karel Jašek přeložen do Havířova-Šumbarku, kde jako člen kongregace Salesiánů pokračuje v budování farnosti při středisku mládeže. Na jeho místo nastupuje P. Mgr. Pelc, který doposud pracoval ve farnosti Velké Opatovice a okolí.
Literatura
- Kuča Karel – Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, 3. díl
- Baďura Jan – Vlastivěda moravská: Lipenský okres
- P. Izák Jaroslav – 700 let farního kostela sv. Jakuba a duchovní správy v Lipníku n.B., Pamětní kniha farnosti lipenské, Záhorské kroniky
Zpracovala Božena Musilová, Městská knihovna Lipník n. B.